Monty

- slepý šelťák s úžasnou orientací a ještě úžasnější povahou

Montyho jsme adoptovali 29.11.2014  z organizace na pomoc zvířatům Tlapky na ceste z.s., kam byl přivezen 22.10.2014 spolu s dalšími 16-ti psy, pravděpodobně z množírny. Kromě Montyho mezi nimi byly další dvě šeltie - bluemerle fenka a zlatý pejsek, kteří už také našli svůj milující domov. 

Montyho jsem na internetu sledovala od prvního dne. Nedokáži Vám říct proč zrovna ON. Na prvních fotkách nebyl nijak okouzlující. Možná v tom byla vyšší moc a možná pouze moje slabost pro lysinky. Jeho adopci jsem zvažovala dřív, než jsem znala jeho zdravotní stav, jenže máma o tom nechtěla ani slyšet, tak jsem od adopce upustila s myšlenkou, že určitě najde pěkný domov. I nadále jsem sledovala jeho ,,příběh''. Od veškerých informací o zdravotním stavu, po fotky a videa, průběh prvních očist, schopnost se orintovat na zahradě, jeho úžasný přístup k druhému bázlivějšímu šeltiímu kolegovy, až po potvrzení jeho neléčitelné slepoty. No, co Vám budu povídat, pořád jsem ho chtěla. Ani jeho ,,postižení'' mě neodradilo, spíše naopak. Zjistila jsem, že o něj nikdo nejeví zájem, což mě moc mrzelo. Vyhledala jsem si informace o žití se slepým psem, poptala jsem se na zkušenosti jiných, přemluvila přítele a jeli jsme i s Arinkou, aby se na místě taky vyjádřila.

Na místě bylo trošku rušno. Pobíhalo tam pár psíků, pro které si přijeli noví majitelé. Montík samozřejmě mezi nimi. Chtěli jsme ho představit Arince, ale Montík si nejdříve musel obejít všechny návštěvníky a označkovat mého přítele :-D. Jedna paní vtipně prohlásila: ,,Tak už si vás označkoval, už si ho musíte vzít domů :-D.'' Myslím, že ani nevěděla, že jsme opravdu přijeli zrovna pro něj. Potom, co pár lidí a pejsků odjelo, se nám povedlo ty dva naše chlupáče seznámit. Arinka se zrovna netvářila, ale námitky neměla. S paní Luckou jsme se dohodli, že si Montyho vezmeme na zkoušku a pokud mu Ari nebude dělat zle (odmítání, vrčení apod.), tak si ho určitě necháme. 

Po převzetí jsme šli na malou procházku v okolí. Potom jsme nasedli do auta a vyrazili jsme domů. Cestu jsme měli klidnou a doma jsme novým přírůstkem překvapili nic netušící maminku (pozn. od té doby se bojí, co/koho zase dotáhnu příště :-D).

První dny jsme řešili obavy ze schodů (musela jsem ho nosit), blešky a zacuchaný kožíšek (koupání, česání, koupání, česání..) přičemž jsem zjistila, že Montík má ve slabinách tetování - téměř nečitelné, takže se nám nepovedlo zjistit, ani přes domýšlení tvarů čísel, odkud by mohl pocházet. Nám to ale nevadí, vliv na lásku mezi náma by to stejně nemělo. Orientaci kupodivu zvládal od prvního dne na jedničku, jakoby to tu znal odjakživa. Hned si našel postel a misku :-D a ani moc nenarážel. Dnes pohyb v domácnosti zvládá perfektně, ikdyž někde něco kousek přesuneme, do předmětu ani nenarazí. Pohyb venku je téměř perfektní jako doma. Menší komplikace mu dělají ploty z pletiva, potkáváme zřídka a většinou ho varuji a upadnuté větvičky na cestě/v lese, do kterých narazí, ale než stačím zareagovat, větvičkami se promotá tam, kam potřebuje. Jinak je téměř stejný jako každý jiný pes, vesele si běhá po loukách, kráčí si lesem, leze i po skalnaté stráni a aportuje míček, ve kterém má vloženou rolničku.

Co bych řekla k jeho povaze? Měl dost zanedbanou srst, zadek a ocas nešel rozčesat ani po třetím okoupání s kondicionérem a nakonec jsme byly nuceni použít nůžky. Jeho límec byl velmi řídký, nejspíše kvůli dlouhodobému uvazování. Přes jizvičky na tváři a vylámané zoubky, přesto to všechno zanedbání, nemá žádné znatelné šrámy na dušičce.

Je velmi přítulný až vtíravý. Ráno se k nám ještě spícím vkrade, přitulí a spinká (zatím bez Arinky). Jakmile vstanu, následuje velké mazlení, otírání o nohy a hraní (už i s Arinkou :) ). Bez tohoto rituálu mě dál ani nepustí :-D. Během dne se několikrát příjde pomazlit, přitulit, pochovat nebo chce podrbat jizvičku nad nosánkem.

Docela rád si i hraje, různě se kolem mě/noh/Arinky protáčí. Zkoušel vyzvat ke hře i cizí pejsky, ale ti bohužel moc nechápou, že je nevidí a utečou mu a Arinku to zajímá spíše jen doma. Naštěstí si šikulka našel náhradu - naší Vikušku - zakrslý beránek. Pod mým dohledem spolu běhají po patře domu nebo ji Monty navštíví v kleci a tam hrají kolo-kolo mlýnské a pak vedle sebe odpočívají. Často si také hrajeme s hrkacími míčky a z toho má opravdu velkou radost jak doma, tak venku :)

odkazy na fotky :  Monty a Viky